Pravda o tucích

Na tuky je často pohlíženo jako na nebezpečí. Velká část populace se stále ještě bojí, že pokud sní větší množství tuku, okamžitě ztloustne, anebo dostane infarkt ze zvýšeného cholesterolu. Nové studie však dokazují, že je třeba hodně názorů o tucích přehodnotit. Na co vše jsou tuky dobré, a ostatně jak moc jsou významné, se dozvíte v následujícím článku.

Které tuky jsou správné a kterým se raději vyhnout?

Nejnebezpečnější z tuků jsou tzv. ztužené tuky, neboli trans-nasycené tuky, které vznikají průmyslovým ztužováním olejů pro optimální senzorické vlastnosti. Tyto tuky jsou i dle nynějších výzkumů stále nejnebezpečnější z pohledu ukládání tuku do cév. Vyskytují se ve většině sladkostí.

Jako zdravé tuky byly označeny mono-nenasycené a poly-nenasycené tuky. Nynější výzkumy naznačují, že mono-nenasycené tuky, jako například olivový olej, avokádo a ořechy jsou dobrou volbou. V případě poly-nenasycených olejů je situace složitější, některé oleje se nezdají být tak dobré, jak se předpokládalo. Avšak největší ospravedlnění potřebují právě nasycené tuky! Ty byly po dlouhou dobu označeny jako nebezpečné, nyní už se od tohoto názoru upouští. Mezi potraviny s vysokým podílem nasycených tuků patří například kokosový olej anebo máslo.

Tuk = ztloustnu? Nesmysl!

Již po roce 1970 se začali objevovat názory, že tuky zadrží na stejný objem více kalorií než cukry, a tedy v rámci omezení kalorií je vhodné je pro hubnutí omezit. Tento fakt, ačkoliv pravdivý, způsobil nízko-tučné šílenství, kdy byly veškeré tuky nahrazovány cukry. A poté svět zaplavila vlna obezity…

Následovala totiž přílišná konzumace cukrů a škrobů. V minulém článku jsme si povídali o inzulinové rezistenci a vysvětlovali fungování hormonu inzulínu. Inzulín, jako hormon, dává buňkám signál k hromadění energie do tukových buněk. Při příjmu jídla s vysokým obsahem cukrů anebo škrobů, je vyplaveno velké množství inzulínu, a tedy se velká část energie uloží. Méně potom zůstává pro svalstvo, orgány anebo mozek. Mozek však uloženou energii v tukových buňkách nevidí, naopak zaregistruje, že veškerá energie po snězení jídla někam zmizela, tedy vysílá signály hladu. Situaci si lze představit asi jako vkráčení do kuchyně, kde je spousty truhlic s jídlem, my však od truhlic nemáme klíč! Obezita, o které se bavíme, není stavem přebytku, nýbrž vnitřního hladovění! V tomto momentu je tedy nesmyslné ještě více snižovat příjem kalorií, tělo by reagovalo ještě větším zpomalením metabolismu, tělo hladoví!

Pokud naopak nahradíme cukry a škroby za tuky, které nezvedají hladinu inzulínu v krvi, kalorie zůstávají volně v krvi pro využití. Není to tak, že by tuk „odemykal“ tyto zásoby tuku z tukových buněk, tukové buňky reagují naprosto neutrálně. Záležitost je ryze hormonální, stačí snížit hladiny inzulinu. Tělo poté postihne naprostý dostatek „paliva“. U některých jedinců klidně po několika letech!

Nebezpečný cholesterol?

Co Vás jako první napadne, když se řekne cholesterol? Látka, která tělu škodí a jejíž hladinu je třeba udržovat na co nejmenší úrovni? Pokud ano, jste opravdu velmi dalece vzdáleni od pravdy. Cholesterol je látka tělu nadmíru důležitá, nepostradatelná látka. Krom důležitých transportních funkcí je nutno zmínit, že tvoří stavební jednotku mnoha důležitých hormonů. Také náš mozek i nervy jsou tvořeny z cholesterolu. Lékaři rozdělují cholesterol na „zlý“ LDL a „hodný“ HDL.

Pokud je cholesterol tak moc důležitý, proč je kolem něj tolik rozruchu? Nadbytek „zlého“ LDL cholesterolu je spojován s ukládáním tuku do cév, kdy je tedy zvýšené riziko ucpání cévy a infarktu. Avšak moderní praxe ukazuje, že mnohem častější příčinou ucpání cév jsou jak tělu vlastní protilátky (související s autoimunními chorobami a stresem, bude náplní dalšího článku), tak samotný cukr (kvůli inzulinové rezistenci). Téměř 75 % pacientů, kteří prodělali infarkt, měli hladinu „zlého“ LDL cholesterolu naprosto v normě! Naopak hladina jejich „hodného“ HDL cholesterolu byla velmi nízká! Další studie dokládá, že pacienti s rakovinou měli hladinu LDL paradoxně nižší, než ti, kteří ji nedostali. Nikoho by nenapadlo, že léčba zaměřená na snižování hladin LDL cholesterolu bude naopak zvyšovat riziko vzniku rakoviny.

Ukazuje se, že honba za snižováním cholesterolu na co nejmenší hodnoty, má i své odvrácené stránky. Jak už bylo naznačeno, cholesterol je potřebný každou buňkou našeho organismu, nejvíce cholesterolu je potřeba pro optimální zdraví mozku. Léky používající se na snížení hladiny cholesterolu (tzv. statiny) znemožňují jeho syntézu, čímž mozek strádá a nastávají neurodegenerativní poruchy (demence, Alzheimerova choroba, Parkinson…). Navíc, samotné statiny ani problém nemusí řešit, jelikož mnohdy je za vysoké hladiny cholesterolu v krvi zodpovědná jeho nadměrná vstřebatelnost střevní stěnou, přičemž statiny řeší jen jeho nadměrnou syntézu.

Tuky a cukrovka

Doktor Osama Hamdy popisuje, jak se mu podařilo díky tukům vyléčit cukrovku. Cukrovka znovu souvisí s inzulinovou rezistencí. Již roku 1993 byly zaznamenány úspěšné případy léčby diabetu II. typu, a to skrz dietu postavenou 70 % na tucích a jen 2 % na sacharidech. Popisuje, jak průběžně pacientům individuálně předepisoval limity cukrů. Začal na 5ti procentech sacharidů a sledoval stav organismu, až dokud nenašel maximální možnou přípustnou hranici pohybující se většinou v rozmezí 5 – 20 % sacharidů. Zároveň upozorňuje na jasný fakt, že dříve před znalostí inzulinové rezistence bylo mylně doporučováno až 60 % sacharidů!

Dále mluví i o důležitosti bílkovin. Dříve se totiž doporučovalo omezit v případě diabetu i bílkoviny, aby se zbytečně nepřetěžovaly ledviny. Avšak tento postup se osvědčil jako naprosto mylný. Diabetičtí pacienti ztrácí hodně svalové hmoty, proto je vhodné zařadit do jídelníčku vysoké dávky kvalitního proteinu. U všech zkoumaných nebylo zjištěné ani při vyšších příjmech bílkovin žádné problémy s ledvinami.

Tuky a Alzheimerova choroba

Doktor Dale Bredesen prezentoval nové poznatky ohledně Alzheimerovy choroby. Byla zkoumána chemie mozku, a došlo se k závěru, že všichni pacienti s Alzheimerem měli v mozkových buňkách rezistenci vůči inzulínu. Alzheimer by se tedy dal označit jako diabetes mozku. Co s tím? Znovu využít TUKY! Metabolismus tuků totiž stále narušen není. Místo metabolismu sacharidů se tedy budeme více spoléhat na metabolismu tuků, z nichž mozek bude brát energii a bude dostatečně zásobován energií. Vyloučíme tedy co nejvíce zbytečných cukrů a postavíme jídelníček na kvalitních tucích s vysokým obsahem omega 3.

Dle výzkumů jsou nejlepším palivem pro mozek právě nasycené tuky! Nejlépe a nejrychleji mozek reagoval právě i na kokosový olej. Na následujícím videu, asi v čase 1:08 jde vidět názorný příklad toho, jak si buňky se silnou inzulinovou rezistencí nevšímají cukrů, ale tuky využít mohou (https://www.youtube.com/watch?v=Ls6VE3ZagUI)

About the author: Dalibor Chytil

Dalibor byl svědkem, jak se nesprávná diagnóza zdravotního stavu stala osudným členům jeho rodiny. Od té doby začal hledat alternativní přístup k zdraví člověka jako celku. Odpovědi na jeho otázky mu dala až tradiční čínská medicína, která se dívá na organismus celostně a řeší zdravotní komplikace pomocí bylin a potravin. Od mládí byl léčen bylinářem Evženem Brhelem a díky němu nikdy nemusel brát antibiotika. Sám říká, že je živoucím důkazem toho, jak byliny fungují, byl díky nim vyléčen z těžkého zápalu plic. Své poznatky si nechce nechat pro sebe, s kolegou Patrikem Hamšíkem proto založili projekt, ve kterém se snaží vyrábět bylinnou kosmetiku, která bude zároveň doopravdy léčivá. Sám působí jako terapeut.

Leave a Reply

Your email address will not be published.