Inzulinová rezistence

Inzulinová rezistence (v textu dále jako IR) je pojem známý spíše pro diabetické pacienty. Proč je však tak důležité o tomto jevu vědět, a co vše může v našem těle způsobit? To se dozvíte v následujícím článku.

Co je inzulin a jakou má funkci?

Inzulin je hormon schopný snížit hladinu cukru v krvi (glukózy). Je produkovaný slinivkou břišní. Mohli bychom si ho představit jako jeden z hlavních hormonů řídících, co se stane s energií z jídla, které sníme. Zda ji spálíme, anebo uložíme. Takže pokud sníme jídlo bohaté na rafinované cukry, anebo škroby, je třeba, aby slinivka vyprodukovala hodně inzulinu, čímž je tělo schopno zvýšené množství těchto živin zpracovat. Jednoduše řečeno se inzulin naváže na buněčné receptory a dá buňce signál, aby využila glukózu pro zisk energie.

Co je tedy IR?

Byl však pozorován jistý fenomén, čím častěji bylo tělo vystaveno nadměrnému příjmu rafinovaných obilnin, cukrů anebo škrobů, tím méně jsou buňky schopny reagovat na inzulin. Buňky jakoby postupně opotřebovávali své receptory a čím dál více se bránili jeho působení, stávají se inzulin rezistentní. To má za následek nadměrné hromadění cukru v krvi, který není možno zpracovat, protože inzulinu není od buněk dovoleno plnit svůj úkol. Čím více cukrů a škrobů poté do těla přijmeme, tím více se prohlubuje IR a zvětšuje se riziko cukrovky. V podstatě to znamená, že vaše slinivka není schopná překonat tento odpor a tvořit dostatek inzulinu.

Zvýšená hladina cukru v krvi samozřejmě není bez následků, vede k široké škále vedlejších reakcí vedoucích nejčastěji krom cukrovky také k demenci, rakovině anebo Alzheimerově chorobě, a to zcela prokazatelně! A to je to jen „obyčejný cukr“, kterého dnes lidé konzumují nesmyslně velké množství. To, že má smysl se tímto tématem zabývat, potvrzují i lékaři, kteří předpokládají, že má v současné době téměř polovina lidí určitou formu inzulinové rezistence!

Jak to souvisí s obezitou?

Dříve se předpokládalo, že obezita je příčinou IR. Pohled na pacienty byl tedy jasný, nestarají se o stravu, necvičí, mohou si za to vlastně sami. Dr. Peter Attia však naznačuje, že by to mohlo být přesně naopak. Sám prodělal diabetes, a ačkoliv se stravoval dle nutričních doporučení a cvičil 4 hodiny denně, velmi rychle přibíral a stal se inzulin rezistentním. Pomohla mu až radikální změna stravování, kdy naprosto vyloučil zdroje rychlých cukrů a také škrobů a stravu postavil na zdravých zdrojích tuků a bílkovin.

Pokud jste inzulin rezistentní, tak přestože inzulin může přikázat buňce, aby spálila určité množství energie, tak buňka to nepožaduje za bezpečné a raději energii uloží do zásoby. A protože tukové buňky v podstatě postrádají část buněčného mechanismu jiných buněk, budou dobrým místem, pro uložení této energie. To vlastně znamená, že příčinou obezity je právě inzulinová resistence! Co když je obezita jen metabolickou poruchou, která naznačuje na mnohem nebezpečnější problém, a sice IR?

Co říkají fakta?

V USA je nyní přes 30 milionu obézních lidí, kteří nemají IR. A zdá se, že nemají oproti štíhlým lidem významným způsobem zvýšeno riziko nemoci. Obráceně vzato je v USA 6 milionů štíhlých lidí, kteří mají IR a jsou několikanásobně více ohroženi k riziku onemocnění, než jejich obézní protějšky. Zdá se tedy, že stěžejním faktorem bude schopnost naložit s touto přebytečnou energií, kterou obézní lidé bez IR narušenou nemají. Zároveň vidíme, že je možné být obézní a nemít IR a zároveň být štíhlý a mít IR. To naznačuje na to, že je obezita pouze zástupným projevem toho, co se ve skutečnosti děje. Co když bojujeme dle nesprávnému nepříteli? Co kdybychom namísto obezity měli bojovat proti inzulinové rezistenci? Co když obviňujeme oběti? Co když jsou naše základní hypotézy o obezitě mylné?

Jak se tedy bránit?

Jak již bylo vysvětleno, nejde obecně říci, že je nutno bránit organismus před nadbytkem jídla. Spíše je nutno bránit organismus před nadbytkem glukózy, tedy krevního cukru! Víme, že rafinované cukry, obiloviny a škroby vám velmi rychle zvýší hladinu krevního cukru a máme dokonce důkazy, že nadmíra cukru vede přímo k IR. Pokud tyto fyziologické procesy fungují, tak to může být právě zvýšený příjem těchto složek, které vedou k obezitě a diabetu.

Je tedy nadmíru vhodné vyhnout se zcela rafinovaným cukrům a být střídmý v obilninách a škrobech. Vyřadit zbytečně slazené potraviny, jako slazené nápoje, džusy, podstatně omezit cukrovinky i pečivo (i celozrnné). Z pohledu energie je výhodnější se více spoléhat na zdravé tuky. Tuky byly dlouho brány jako velmi nebezpečné právě z pohledu cholesterolu a kardiovaskulárních onemocnění. V dalším článku proto tuky ospravedlníme a uvedeme vše na pravou míru.

About the author: Dalibor Chytil

Dalibor byl svědkem, jak se nesprávná diagnóza zdravotního stavu stala osudným členům jeho rodiny. Od té doby začal hledat alternativní přístup k zdraví člověka jako celku. Odpovědi na jeho otázky mu dala až tradiční čínská medicína, která se dívá na organismus celostně a řeší zdravotní komplikace pomocí bylin a potravin. Od mládí byl léčen bylinářem Evženem Brhelem a díky němu nikdy nemusel brát antibiotika. Sám říká, že je živoucím důkazem toho, jak byliny fungují, byl díky nim vyléčen z těžkého zápalu plic. Své poznatky si nechce nechat pro sebe, s kolegou Patrikem Hamšíkem proto založili projekt, ve kterém se snaží vyrábět bylinnou kosmetiku, která bude zároveň doopravdy léčivá. Sám působí jako terapeut.

Leave a Reply

Your email address will not be published.