Inzulinová rezistence

Inzulinová rezistence (v textu dále jako IR) je pojem známý spíše pro diabetické pacienty. Proč je však tak důležité o tomto jevu vědět, a co vše může v našem těle způsobit? To se dozvíte v následujícím článku.

Co je inzulin a jakou má funkci?

Inzulin je hormon schopný snížit hladinu cukru v krvi (glukózy). Je produkovaný slinivkou břišní. Mohli bychom si ho představit jako jeden z hlavních hormonů řídících, co se stane s energií z jídla, které sníme. Zda ji spálíme, anebo uložíme. Takže pokud sníme jídlo bohaté na rafinované cukry, anebo škroby, je třeba, aby slinivka vyprodukovala hodně inzulinu, čímž je tělo schopno zvýšené množství těchto živin zpracovat. Jednoduše řečeno se inzulin naváže na buněčné receptory a dá buňce signál, aby využila glukózu pro zisk energie.

Co je tedy IR?

Byl však pozorován jistý fenomén, čím častěji bylo tělo vystaveno nadměrnému příjmu rafinovaných obilnin, cukrů anebo škrobů, tím méně jsou buňky schopny reagovat na inzulin. Buňky jakoby postupně opotřebovávali své receptory a čím dál více se bránili jeho působení, stávají se inzulin rezistentní. To má za následek nadměrné hromadění cukru v krvi, který není možno zpracovat, protože inzulinu není od buněk dovoleno plnit svůj úkol. Čím více cukrů a škrobů poté do těla přijmeme, tím více se prohlubuje IR a zvětšuje se riziko cukrovky. V podstatě to znamená, že vaše slinivka není schopná překonat tento odpor a tvořit dostatek inzulinu.

Zvýšená hladina cukru v krvi samozřejmě není bez následků, vede k široké škále vedlejších reakcí vedoucích nejčastěji krom cukrovky také k demenci, rakovině anebo Alzheimerově chorobě, a to zcela prokazatelně! A to je to jen „obyčejný cukr“, kterého dnes lidé konzumují nesmyslně velké množství. To, že má smysl se tímto tématem zabývat, potvrzují i lékaři, kteří předpokládají, že má v současné době téměř polovina lidí určitou formu inzulinové rezistence!

Jak to souvisí s obezitou?

Dříve se předpokládalo, že obezita je příčinou IR. Pohled na pacienty byl tedy jasný, nestarají se o stravu, necvičí, mohou si za to vlastně sami. Dr. Peter Attia však naznačuje, že by to mohlo být přesně naopak. Sám prodělal diabetes, a ačkoliv se stravoval dle nutričních doporučení a cvičil 4 hodiny denně, velmi rychle přibíral a stal se inzulin rezistentním. Pomohla mu až radikální změna stravování, kdy naprosto vyloučil zdroje rychlých cukrů a také škrobů a stravu postavil na zdravých zdrojích tuků a bílkovin.

Pokud jste inzulin rezistentní, tak přestože inzulin může přikázat buňce, aby spálila určité množství energie, tak buňka to nepožaduje za bezpečné a raději energii uloží do zásoby. A protože tukové buňky v podstatě postrádají část buněčného mechanismu jiných buněk, budou dobrým místem, pro uložení této energie. To vlastně znamená, že příčinou obezity je právě inzulinová resistence! Co když je obezita jen metabolickou poruchou, která naznačuje na mnohem nebezpečnější problém, a sice IR?

Co říkají fakta?

V USA je nyní přes 30 milionu obézních lidí, kteří nemají IR. A zdá se, že nemají oproti štíhlým lidem významným způsobem zvýšeno riziko nemoci. Obráceně vzato je v USA 6 milionů štíhlých lidí, kteří mají IR a jsou několikanásobně více ohroženi k riziku onemocnění, než jejich obézní protějšky. Zdá se tedy, že stěžejním faktorem bude schopnost naložit s touto přebytečnou energií, kterou obézní lidé bez IR narušenou nemají. Zároveň vidíme, že je možné být obézní a nemít IR a zároveň být štíhlý a mít IR. To naznačuje na to, že je obezita pouze zástupným projevem toho, co se ve skutečnosti děje. Co když bojujeme dle nesprávnému nepříteli? Co kdybychom namísto obezity měli bojovat proti inzulinové rezistenci? Co když obviňujeme oběti? Co když jsou naše základní hypotézy o obezitě mylné?

Jak se tedy bránit?

Jak již bylo vysvětleno, nejde obecně říci, že je nutno bránit organismus před nadbytkem jídla. Spíše je nutno bránit organismus před nadbytkem glukózy, tedy krevního cukru! Víme, že rafinované cukry, obiloviny a škroby vám velmi rychle zvýší hladinu krevního cukru a máme dokonce důkazy, že nadmíra cukru vede přímo k IR. Pokud tyto fyziologické procesy fungují, tak to může být právě zvýšený příjem těchto složek, které vedou k obezitě a diabetu.

Je tedy nadmíru vhodné vyhnout se zcela rafinovaným cukrům a být střídmý v obilninách a škrobech. Vyřadit zbytečně slazené potraviny, jako slazené nápoje, džusy, podstatně omezit cukrovinky i pečivo (i celozrnné). Z pohledu energie je výhodnější se více spoléhat na zdravé tuky. Tuky byly dlouho brány jako velmi nebezpečné právě z pohledu cholesterolu a kardiovaskulárních onemocnění. V dalším článku proto tuky ospravedlníme a uvedeme vše na pravou míru.

Pravda o rakovině

Veškeré známé nemoci jsou léčitelné (krom geneticky způsobených chorob vzniklých mutací, které však nejsou tak časté!). Léčit všemožné choroby lidstvo nikdy nezapomnělo. Odpověď na jakoukoli chorobu jsme měli celou tu dobu přímo na očích, v podobě našich potravin a léčivých rostlin.

Problémem je, že lidé nemají informace, jak s těmito zdroji pracovat. Neví, že pro léčbu svého těla mohou využít správnou kombinaci potravin a léčivých rostlin. Možná právě proto je možné, aby bylo mnoho z největších strašáků (např. rakovina) označováno za téměř neléčitelné. Asi právě proto je na bázi strachu možné vydělávat na těchto nemocech tak velký balík.

Rakovina je vědecky léčitelná již od roku 1969, kdy na konferenci Dr. Richard Day uvedl: “V současné době jsme schopni vyléčit jakýkoliv typ rakoviny. Veškeré další informace k této věci naleznete v Rockefellerově nadaci.” Zároveň však dodal, že není žádané opravdu vyléčit pacienty postihnuté tímto onemocněním. Pokud lidé pomalu umírají na rakovinu, anebo podobně nebezpečnou chorobu, může to zpomalit tempo civilizačního růstu [1].

Dr. Day a jemu podobní však zapomněli na jeden velmi důležitý fakt. Pravda nikdy nejde zatajit na dlouho. A čím dál více lidí se snaží tuto pravdu odhalit lidem. Dali se dohromady a vytvořili symposium dostupné online s názvem The truth about cancer.

Dr. Stanislaw Burzynski se již roku 1977 snažil prosadit zcela revoluční metodu léčby rakoviny. Tato metoda pracuje s rakovinovými buňkami na genetické úrovni. Jím objevené antineoplastony jsou schopny „vypnout“ geny, které způsobují rakovinu, a současně „aktivovat“ geny, které růst rakovinových buněk potlačují. Ačkoliv byla tato léčebná metoda roku 1977 farmaceutickým lobby zamítnuta, Dr. Burzynski stále pracuje na jejím šíření a legalizaci [2].

Dr. Antonio Jimenez upozorňuje na jasný fakt. „Rakovina v posledních letech předběhla kardiovaskulární choroby, a stala se tedy zabijákem číslo jedna. Nyní již víme, že rakovina je velmi inteligentní a odolná nemoc. Není to žádný náhodný proces, a nelze být vyléčen chemoterapií, rakovinové buňky se po ní stávají jen více agresivními.“ Také hovoří o výživě: „Slýchávám, že cukr je nebezpečný pro rakovinu, to není tak úplně pravda, lehce bych to poupravil. Rafinovaný cukr je nebezpečný pro rakovinu! Cukr přirozeně obsažený v ovoci a dalších potravinách rakovinu neživí.“ Dále dodává: „ Nejnovější výzkumy uvádí, že se rakovina dokáže adaptovat na určitý typ diety. Způsoby stravování je tedy dobrá co 3-4 měsíce měnit.“  Sám svůj život zasvětil rozvíjením netoxických metod léčby rakoviny [3].

Sayer Ji hovoří o jasných souvislostech mezi konzumací potravin a našimi geny. Vědecky je již prokázáno, že rčení „Jste to, co jíte“ je naprosto pravdivé. Ještě nedávno byl gen brán jako něco naprosto neměnného. Dnes se již ví, že gen přichází do styku se vším, co sníte, vypijete, anebo přijmete skrze pokožku. S těmito látkami přichází do styku z jeho povrchu! Obor zabývající se těmito fakty je znám jako epigenetika [4].

Kdo jsou tito lidé?

Pokud se podíváme na příběhy lidí, kteří opravdu zasvětili celý svůj život tomu, aby pravda vylezla na povrch, zjistíme, že všichni buď trpěli vážnou chorobou, anebo někdo z jejich rodiny na tuto chorobu zemřel. Opravdu potřebujeme zažít takovou zkušenost, abychom byly ochotni jít za pravdou?

Kam směřujeme, pokud se každým rozšiřují autoimunní choroby, které dostávají nové a nové názvy dle jejich objevitele? Od mala jsou naše děti vystaveny toxickému prostředí, vystaveny toxickým vakcínám a upravovaným potravinám. Uděláme to tedy alespoň pro ně?

Informace vám poskytnou nadhled nad strach a ignoranci. Informace vás osvobodí. Změna musí nastat zevnitř. Rozhodněte se co nejdříve, my už se rozhodli, chceme vrátit zdraví do rukou lidí.

O co se snažíme my?

Dnešní společnost „výživářů“ se zaměřuje na nutriční hodnotu jídla, všichni se tedy můžeme dozvědět, kolik má jablko sacharidů, kolik má vitamínů a minerálů. Ale je to všechno? Co ten obrovský pytel látek obsažených v jablku, kterým se nevěnuje tak moc pozornosti? Co různé ovocné kyseliny, antioxidanty, barviva? Co kdyby právě tyto látky byly zodpovědné za to, jak bude daná potravina v těle působit? Na co bude dobrá a na co naopak nebezpečná?

Vědecké skupiny se do průzkumu těchto substancí již nějakou dobu pouští, ale stále není identifikováno všechno. Řešením však může být téměř 5000 let starý systém tradiční čínské medicíny, která potraviny charakterizuje dle dlouhodobého odpozorování jejich účinku. Tradiční čínská medicína popisuje, které potraviny a byliny se dají při onemocnění použít pro kompletní uzdravení těla. Její důležitost začíná stále více chápat i vědecká společnost. V roce 2015 byla udělena Nobelova cena za medicínu právě za „objev“ léku proti malárii, který vycházel z lékopisů čínské medicíny.


Pro více informací

[1] https://drrichardday.wordpress.com/2014/10/22/suppressing-cancer-cures-as-a-means-of-population-control/

V češtině: https://www.celostnimedicina.cz/sokujici-pravda-o-rakovine.htm

[2] http://www.uspesna-lecba.cz/news/antineoplastony-absolutni-soucasna-spicka-v-lecbe-rakoviny/

[3] http://www.hope4cancer.com/treatments-a-therapies/alternative-treatment-of-cancer.html

[4] http://www.osel.cz/1516-epigenetika-je-o-tom-co-jime-jak-zijeme-a-jak-se-mame-radi.html

Cena za krásu

Zatímco na sebe většina společnosti neustále maže toxické „produkty zdravého životního stylu“ pod příslibem udržení mladistvého vzhledu, ředitelé kosmetických společností si mnou spokojeně ruce. V roce 2017 se zisky průmyslu krásy odhadují na 265 miliard. Vážení, ne že by bylo něco zlého na vydělání tak obrovského balíku, ale otázka, jakou by si každý z nás měl pokládat je jednoduchá:

Jaká je skutečná cena pro naše zdraví za používání těchto produktů?

Můžete si říct: „Ale vždyť do pusy to nestrkám, dávám si to JEN na moji kůži“. Pravda, ale již moc dlouho se ví, že pokožka má póry a neustále nejen dýchá, ale také bere ostatní látky z prostředí. Zvažte tedy riziko dlouhodobých následků každodenního patlání chemikálií na vaši pokožku, kdy každá z těchto chemikálií jde přímo DO vašeho těla. Možná poté zvážíte používání parfémů (které celý den navíc dýcháte), krémů na ruce, rtěnek (které sem tam i sníte), make-upu, anebo šampónů a kondicionérů.

Dělá mi pleťová voda dobře?

Většina lidí si myslí, že každodenním hydratováním své pokožky dělá hrdinský čin. Jak by ne? Pokožka je potom přece příjemně hebká a atraktivní. Navíc na obalu je usměvavý chlapík, který tvrdí, že produkt je „dermatologicky testován“ a že je žádoucí hydratovat vaši pokožku. Ale počkat, nenapadá Vás také několik otázek?

Hydratuji opravdu svou pokožku?

Co kdybych si vlastně jen ucpával póry nebezpečnými chemikáliemi?

A nebylo by smysluplnější používat raději přírodní oleje, které používali naši předci, místo směsky chemikálií v plastové krabičce?

Problémem je i to, že dnešní garanční značky neznamenají také téměř nic. Kupujete rádi BIO a cítíte zadostiučinění v ohledu zdraví? Bohužel BIO téměř nic neznamená. Máte rádi 100 % organické výrobky? Tento nápis znamená jen to, že složky výrobku jsou organického charakteru (což je dost úleva, pokud nemáte rádi kameny). Nikde ani slovo o kvalitě. Je třeba se dožadovat informací, ptát se na zdroje informací firmy, ptát se na studie a certifikáty, případně i na výrobní postupy. Nespoléhejte se na usměvavý nápis.

Existuje jedno bezpečné pravidlo: To, co bych nesnědl, nebudu mazat na svoji pokožku!

Pokud je to pro Vás stále málo, můžete si vzpomenout na margarín. Ten byl původně krmivem pro zvířata, bohužel časem z něj začaly umírat. Hitlera tedy napadlo ředit margarínem máslo a tímto se dostal margarín do organismu člověka. Je známo, že margarín se dělá z uhlovodíkových zbytků obsažených v ropě, ale chemickou kuriozitou je, že po přídavku určité složky uhlovodíků, vzniká plast, do které se samotný margarín dává. Tak jednoduchá příprava se přeci musí ocenit! Jedna dávka na kelímky, dalších 10 dávek zabalit!

Straňte se chemických antibakteriálních produktů

Synteticky vyrobené antibakteriální látky používané v běžné kosmetice mají jednu obrovskou nevýhodu, zabíjí veškeré bakterie na vašich rukou včetně těch dobrých. Dobré bakterie jsou však nutné pro udržení zdravé pokožky a jejího obranného fungování. V podstatě vám tyto mýdla zcela ironicky oslabují Váš imunitní systém!

Řešení? Návrat ke kořenům!

Již ve třetím článku jsem vysvětloval, že rostlina si tvoří v rámci sekundárních metabolitů, mezi které patří i esenciální oleje, sloučeniny schopné ochránit ji před patogeny prostředí a predátory. Převážná většina esenciálních olejů má antibakteriální a antivirové účinky, ale krom nich ještě jednu obrovskou výhodu. Pokud totiž studujeme rostlinu, zjistíme, že její antibakteriální metabolity působí buněčně specificky! Rostlinka své vlastní dobré bakterie nezabíjí, antivirové látky si všímají pouze vnějších patogenů! Najednou máme vhodnou alternativu k syntetickým náhražkám, a sice přírodní rostlinné silice.

Jako vhodná náhražka ropných složek by se dal použít obyčejný kokosový anebo olivový olej. Tyto oleje mají již sami o sobě vhodné vlastnosti a pokožku žádným způsobem neomezují a neblokují. Krom vaření je tedy možné je použít i do kosmetiky.

Jak si vybrat v čajovně?

Pokud patříte mezi milovníky čaje a mnohdy nevíte, co si v čajovně vybrat, je tento člověk přímo pro Vás. A co bychom byli za bylináře, kdybychom vám s orientací v čaji nepomohli? Pojďme se tedy podívat na účinky jednotlivých zpracovaní jediné byliny – čajovníku čínského, díky kterému se udržuje podstatná část východu při životě o několik desítek let déle.

Zelené čaje

V případě letního, anebo příliš horkého počasí jistě oceníte ochlazující schopnosti zeleného čaje. Nejvíce zchladí například známá dračí studna (Lung Ching), zamrzlý vrcholek (Yu-Lu), anebo také Sencha. Zelené čaje jsou známé svým vysokým obsahem alkaloidů, díky nimž mají silně povzbudivý účinek. Pokud jste tedy na vybuzení citliví, raději pijte zelené čaje ráno. I mezi zelenými čaji jsou však jisté výjimky, čaj Bancha Vás příliš nepovzbudí, jeho léčivý účinek je totiž založen spíše na srdečních sterolech, které pomáhají našemu srdci. Pokud se jedná o praženou verzi tohoto čaje (Hira Bancha), tak to vlastnosti Banchi podstatně mění, čaj se zařazuje spíše do tmavých oolongů a více zahřívá.

Oolongy

Pokud se Vám název této skupiny čajů příliš nezdá, máte bystré smysly. Jedná se o zkomoleninu původního čínského názvu Wu Long (černý drak), která označuje sortu čajů zpracovávaných na slunci v kovových válcích. S válcem se otáčí, díky čemuž se listy čajovníku stočí do tvaru perel. Dělí se na světlé a tmavé oolongy, přičemž světlé jsou vystaveny pouze Slunci a u tmavých je válec dodatečně zahříván. Pokud při návštěvně čajovny zvolíte oolong, nic tím nemůžete pokazit, jako zásadotvorný čaj vám totiž zlikviduje bakterie v krvi. Dobrý je tedy jak na srovnání imunity, tak na alergie, atopii nebo lupénku. Krom klasických oolongů je známá železná bohyně milosrdenství (Tie Guan Yin), která má naprosto vyrovnanou povahu, ani neochladí, ani nezahřeje.

Bílé čaje

Tvoří vlastně podskupinu oolongů. Zajímavé jsou právě tím, že se sklízí brzy na jaro, kdy je list opravdu ještě bílý. Tyto čaje neobsahují díky brzké sklizní žádné třísloviny, což z nich dělá nepřeluhovatelné čaje. Jsou skvělé pro lidi se slabším žaludkem, kteří nesnesou klasické oolongy. Známým zástupcem je například bílá pivoňka (Pai Mu Tan), ta pomáhá při vysokém cholesterolu nebo zanesených cévách. Pozor na bílé čaje by si měli dávat alergici a atopici, bílý čaj obsahuje alergeny.

Černé čaje

Jsou v protikladu k zeleným čajům naopak vhodné v zimním a chladném počasí, protože zahřívají. Stěžejní je rozdělit si čaje na vysokohorské a nížinné. Vysokohorské černé čaje povzbuzují, a tak je vhodné je pít spíše ráno, působí na prokrvení plic a mozku. Známými zástupci jsou Keemun a Darjeeling. Nížinné čaje neobsahují tolik alkaloidů, proto se můžou v klidu pít i ve večerních hodinách. Příznivě působí na nemoci mozku a proti depresím. Mezi známé zástupce patří Assam anebo Rwanda.

Pu Erhy

Z léčivého hlediska jsou Pu Erhy naprostým klenotem, zabíjí veškeré plísně ve střevech a čistí je od všelijakých jedů. Bez nadlehčování situace se tento typ čaje dá nazvat přírodním antibiotikem, funguje v těle opravdu obdobným způsobem jako penicilin! Jedná se o 2x fermentovaný čaj, přičemž druhý postup fermentace je tajný. Z hlediska výběru sorty doporučuji spíše verzi zpracovanou do cihel, je o mnoho kvalitnější. Rozděluje se na zelený a černý Pu Erh. Zelený je spíše specialitou, působí více na páteř a na prokrvení hlavy. Daleko známější je černý Pu Erh, ten je vhodný na nemoci zažívacího traktu.

Aromatizované čaje

Specialitou jsou čaje dochucované vonnou bylinou, díky čemuž se dá léčivý účinek více zacílit. Tyto čaje se však musí rychle zkonzumovat, po roce již ztrácí svůj účinek a po dvou letech může být konzumace nebezpečná. Známým aromatizovaným čajem je Le Touareg, směs gunpowderu a marocké máty. Tento čaj je vhodný na dehydrataci, atopii a lupénku. Dalším známým zástupcem je Earl Grey, černý čaj aromatizován bergamotem, díky kterému silně prohřívá a působí pozitivně na žaludek

Na závěr chci podotknout, že uvedené informace jsou spíše orientační a v každém případě je vhodnější před jakýmkoliv samoléčitelstvím konzultovat svůj zdravotní stav s terapeutem. Pro seriózní léčbu se čaje nepoužívají ani tak samotné, jako spíše v kombinaci s určitými bylinami, které zlepšují a dále zacilují jejich účinek.

Zkoumání bylin na Akademii věd

Určitě jste si všimli, že jsme poslední dobou nebyli moc aktivní, pracovali jsme totiž na výzkumu týkajícího se léčivých bylin. Mnoho z Vás nám psalo a chtělo vědět více o tom, co se chystáme dělat.

Článek je cílen pro ty z vás, které zajímá to, co nám spolupráce dala, ale i pro ty, kteří si chtějí rozšířit znalosti o bylinách.

Pro velké nadšence jsme ochotni po domluvě poskytnout podstatně rozsáhlejší zprávu obsahující krom detailnějšího vysvětlení také naměřené výsledky.

Mým hlavním cílem spolupráce s Akademií věd ČR bylo zjistit, jak se na byliny pohlíží ve vědecké praxi. Po světě pracuje nespočet vědeckých skupin, které byliny velmi podrobně zkoumají už několik desítek let. I přes do očí bijící vědecky podložené studie o jejich účinnosti je většina společnosti bere jako placebo a lékem nazývá pro organismus agresivní a mnohdy hormonální přípravky. Není se však čemu divit, kdyby se mezi lidi dostaly informace o tom, že léčivost bylin v určitých oblastech daleko přesahuje synteticky nabízená léčiva, přišel by farmaceutický průmysl o své miliardové zisky. To by přece nemohli dopustit…

Látky v bylinách

Byliny obsahují obrovské spektrum léčivých látek, které mohou být zjednodušeně rozděleny do 4 skupin dle chemické charakteristiky:

Alkaloidy

Fenolické sloučeniny

Terpeny

Chinony

Každá z těchto skupin má velké množství podskupin. Pod fenolické sloučeniny patří například flavonoidy a pod terpeny patří esenciální oleje.

Každá bylina je charakteristická zvýšeným obsahem právě jedné z těchto skupin, která je tedy logicky zodpovědná i za její léčivý účinek. Bylo by ale velmi nepřesné nebrat v úvahu i veškeré vedlejší skupiny látek, které primárně obsaženou skupinu podporují. Bylina totiž pracuje jako celek.

Co nás zajímalo?

Porovnávali jsme domácí a kupovanou meduňku lékařskou z pohledu obsahu fenolických sloučenin. Následně bylo to samé pozorováno u měsíčku lékařského ročníku 2015 a 2016. Zde jsme navíc zjišťovali případnou degradaci látek po uplynulém roku.

Druhým pilířem bylo zjištění vhodné extrakční techniky pro izolaci těchto léčivých látek z bylin. Jinými slovy, jak dostat z bylin co nejlépe to, co potřebujeme.

A teď k výsledkům

K nevelkému překvapení bylo v po domácku vypěstované meduňce až o 50 % více fenolických látek, což je oproti kupované sortě opravdu obrovský rozdíl. Na způsob pěstování bylin tedy záleží, a to ve velké míře.

Měsíček 2015 obsahoval více fenolických látek, což může být přisouzeno i více slunečnému počasí v minulém roce. Už z toho jde pochopit, že na obsah látek v bylině má vliv opravdu mnoho faktorů.

V případě extrakční techniky byla určena jako nejvhodnější technika ultrazvuková extrakce, jejíž největší výhodou je prostoupení buněčnou stěnou, a tedy i účinnější uvolnění látek z bylin než u macerace. Tato technika se ale dle našich zkušeností v průmyslu zatím příliš nevyužívá.

Na závěr bych chtěl poděkovat Akademii věd a věřím, že do budoucna bude spolupráce pokračovat. Byl učiněn malý krok, ale bude následovat spousty dalších kroků. Pamatujte, že zákazník určuje poptávku. Čím více budete podporovat přírodní léčbu, tím více místa na trhu bude mít.

 

Otázka imunity

Žijeme v době, kdy je nám vtloukáno do hlavy, že bychom měli posilovat svůj imunitní systém. Když jsem poprvé slyšel o tom, že příliš silný imunitní systém je vlastně na škodu, tak jsem tuto myšlenku razantně odmítal a vůbec jí nerozuměl.

Stále se objevují nová a nová autoimunitní onemocnění. V tomto případě nás nenapadá žádný vir, ani žádná bakterie. V tomto případě nás napadá naše vlastní tělo, naše vlastní „poblázněná“ imunita tvoří tolik protilátek, že začnou napadat i naše vlastní tkáně. V lepším případě napadne kůži a vznikne ekzém, v horším případě může napadat cévy anebo orgány (více o autoimunitních chorobách zde)

Jak se tyto „nadbytečné“ protilátky v těle mohou vytvořit?

Je třeba si uvědomit, že nemoc má dva projevy, akutní a skrytý. Okamžitou pomoc na akutní projevy nemoci většinou zajišťují i běžně dostupné léky, stáhnou nám horečky a zabijí bakterie. Ale na pročištění lymfatického systému se bohužel zapomíná, zde ale zůstává až 60 % bakterií, se kterými si musí poradit imunita sama. A pokud jí žádným způsobem nepomůžeme, může se stát, že onemocníme autoimunitně, protilátky se budou v důsledku nepročištěného lymfatického systému tvořit stále dál.

Setkali jste se někdy s případem, kdy osmileté dítě začalo trpět rakovinou? Jak je možné, že tak mladý organismus mohl dostat onemocnění spojené s naprostým kolapsem imunitního systému organismu? A nyní si představte, že to vše mohlo vzniknout jen kvůli nedoléčení obyčejné chřipky.

Jak na to vše má vliv stres?

Stresem se začínají uvolňovat specifické hormony, které organismus připravují na náročnou situaci, třeba boj nebo útěk. S vyloučením hormonů souvisí zrychlení tělesných funkcí a tedy i posílení imunitního systému. Proto příště, když se budete vztekat, zkuste zapracovat na vnitřním klidu, aby vám nadbytečné protilátky nezacpali cévy a nedostali jste infarkt.

Jak protilátky zkrotit?

Pokud nevíme, jak na tom s imunitou jsme, existuje jeden zlatý grál, a tím jsou mléčné bakterie z kysaných mléčných výrobků, například zakysaná smetana. Tyto bakterie mohou náš imunitní systém dorovnat z obou extrémů. Pokud máme nedostatek imunity, nahradí náš vlastní imunitní systém a provedou potřebnou službu. Pokud máme imunity nadbytek, tak zabrání napadení našich tkání právě tím, že se za ně dobrovolně obětují, jsou napadeny naší imunitou a vyloučeny z organismu.

Pokud víme, jak na tom s imunitou jsme, je možno využít živočišné produkty v případě snížení imunity a zeleninu v případě zvýšení imunity. Maso nebo vejce totiž obsahují bakterie, které zaměstnají imunitní systém.

Sám k řešení tohoto problému používám několik bylinných směsí. Z bylin stojí za zmínku třeba kotvičník zemní (tribulus terrestris), který napomáhá regeneraci právě tím, že imunitu snižuje, ale o tom snad až někdy příště.