Autoimunitní choroby

Bez nadsázky, jedno z nejdůležitějších témat v oblasti lidského zdraví, jsou autoimunitní choroby. Stav, kdy naše tělo napadají vlastní protilátky. V následujícím článku se dozvíte, jak je něco takového vůbec možné, jak těmto chorobám předcházet a případně jak podpořit organismus při jejich léčbě.

Co to je autoimunitní choroba?

Jedná se o stav, kdy imunitní systém začne napadat buňky vlastního těla. Nejde tedy o ohrožení těla žádnou bakterií, ani virem, nýbrž naše tělo napadá samo sebe vlastními protilátkami! Tyto choroby jsou diagnostikovány díky prezenci tzv. autoprotilátek. Ty se dali popsat jako protilátky, které vlastní imunitní systém produkuje proti jeho vlastním tkáním. Daná tkáň je následně napadena specificky, což znamená, že z nějakého důvodu se imunitní systém začne na určitou část těla dívat jako na „cizince“, kterého v těle nechce.

Dr. Liz Lipski vysvětluje: „V minulosti jsme žili ve více přirozeném prostředí, kde bylo mnoho parazitů, jídlo se bez ledniček brzy kazilo a byli jsme často vystaveni špíně, imunitní systém byl tedy neustále něčím zaměstnán. Dnes, jakoby imunitní systém tyto staré práce postrádal. Navíc, náš imunitní systém by neměl reagovat na vše, vysvětlím analogicky. Pokud přijdete na konferenci, kde bude mnoho cizinců, zachováte klid, jelikož tito lidé pro vás budou přáteli, nejsou nebezpeční. Dnes jsme však vystaveni neobvyklým potravinám, toxinům a také stresu, zažíváme situace naprosto rozdílné než před 150 lety. Proto má nás imunitní systém tendence reagovat přemrštěně. Představte si, že máte narozeniny a přinesou vám dost se svíčkami, lidé čekají, že v klidu svíčky zfouknete, ale vy si místo toho vezmete hasicí přístroj. A toto je autoimunitní choroba, přemrštěná reakce na běžnou situaci.“

Dr. Terry Wahls popisuje jinak: „Imunitní systém má důležitou opravnou a udržovací funkci. Pokud se přetrénujeme, imunitní systém je ten, který zajistí regeneraci svalových vláken a buduje silnější svaly, silnější kosti a chrupavky. Pokud prodělám trauma, znovu jej musí imunitní systém dát do pořádku. Pokud prodělám infekci, imunita opravuje vzniklé škody a likviduje staré a poškozené buňky. Problém však nastává tehdy, když tělo regeneruje i poté, co je dokončena základní oprava, anebo pokud tělo po zbavení se poškozených buněk pokračuje ve zbavování se i buněk zdravých. Tělo má nutně zabudovanou schopnost odlišit „vlastní“ a „cizí“, pokud je tato schopnost z nějakého důvodu narušena, začne tělo napadat i samo sebe.“

Které nemoci se řadí mezi autoimunitní?

Vlastní protilátky mohou napadat téměř cokoliv. Z onemocnění napadajících anebo projevujících se na kůži je autoimunitního charakteru atopie, lupénka anebo lupus. Pokud protilátky napadají střeva, dochází k Crohnově chorobě, případně ulcerózní kolitidě. Když protilátky napadají klouby a kosti, dochází k revmatoidní artritidě. Při poškození mozku vlastními protilátkami jde o Parkinsonovu, Alzheimerovu chorobu anebo demenci. Jako autoimunitní choroba je klasifikována také cukrovka, thyroiditida, syndrom dráždivého tračníku nebo všemožné alergie. Asi 88 nemocí je dodnes diagnostikováno jako autoimunitní a očekává se, že během příštích 20ti let bude většina chronických onemocnění překlasifikována jako autoimunitního charakteru.

Jak je vůbec možné, že tělo začne napadat samo sebe?

Pokud se vrátíme do roku 1900, trpěl autoimunitní chorobou 1 člověk z 10 000, dnes je to 1 z 250, to je 40ti násobný nárůst! Můžeme hovořit o moderní epidemii, proto je mým osobním názorem, že v řešení autoimunních chorob leží budoucnost medicíny. Jak je možné, že v tak krátkém časovém horizontu byl zaznamenán tak velký nárůst? Odpovědět na tuto otázku není složité, když se zamyslíte, jak moc se změnilo naše životní prostředí, jak moc jsme pod vlivem stresu a s kolika novými chemikáliemi přicházíme denně do styku, až už ve formě kosmetiky, tak ve formě jídla. Jsme pod vlivem látek ovlivňující naše hormonální rovnováhy a také jsme vystaveni těžkým kovům. Olovo anebo rtuť se poté může navázat na strukturu našich proteinů, čímž je takto pozměněný protein vyhodnocen jako cizí. Najednou tělo reaguje na vlastní tkáň kvůli navázání tohoto toxinu.

Řešení?

1.Zdravé střevo! Sami lékaři říkají, že až 60 % imunity je ve střevě. Extrémně důležitým faktorem je střevní propustnost. Představte si 2 buňky ve střevě, kdy prostor mezi nimi je velmi pečlivě regulován asi 60ti různými proteiny. Je třeba, aby střevní stěna dokázala propustit velice malé molekuly, hlavně živiny a vodu. Ale také je třeba, aby toxické, karcinogenní a alergenní složky střevní stěna nepropustila. V případě autoimunitních chorob bylo zjištěno, že se přirozená propustnost střeva výrazně zvýšila a hovoří se o syndromu děravého střeva (angl. leaky gut syndrome). Děravé střevo propouští krom toxických sloučenin i nestrávené zbytky potravin, které jsou „otevřenými dveřmi“ vpouštěny do krve. A na to všechno přirozeně reaguje imunitní systém.

Pokud máte problém s kůží, jdete na kožní. Pokud máte problém s klouby, jdete k revmatologovi. Pokud je něco s vaším mozkem, jdete k neurologovi. Ale počkat, co když mohou mít všechny tyto problémy společný jmenovatel, a sice nezdravé střevo? Při obnovení zdravé mikroflóry by se tedy mohla vyřešit základní příčina těchto onemocnění. Mnoho z Vás určitě zná populární motto: „Jste to, co jíte“, avšak dnes víme, že to platí trošku jinak: „Jste to, co dokážete strávit!“ I proto je velice důležité jíst denně jídla s probiotickým účinkem (probiotika), tedy dodávat tělu „ty dobré“ bakterie. Jejich optimální zdraví je důležité pro kvalitní trávení potravin a absorpci vitamínů, převážně skupiny B.

2. Vyřadit lepek ve formě pečiva! Pokud se obilí rozemele a následně se upeče chleba, vznikne spečením lepku a ostatních částí zrna pro tělo nestravitelný komplex, který působí jako další faktor při autoimunitních onemocněních. Krom toho, že může tento lepek pronikat do krve a spouštět autoimunitní odpověď, tak také narušuje střevní rovnováhu tím, že krmí „ty zlé“ střevní bakterie. V případě lepku, vyvařeného z celého zrna (nerozemleté zrno), se kvůli absenci spečení lepek údajně rozkládá na jednotlivé aminokyseliny již v ústech pomocí ptyalinu, a toto riziko je značně zmenšeno, ne-li eliminováno.

Alessio Fasano říká, že lepek je více nebezpečný pro lidi s určitým genetickým profilem. U těchto lidí se po konzumaci lepku tvoří ve střevě látka zvaná zonulin. Tato látka poté působí, že se roztáhne prostor mezi střevními buňkami, kterým znovu mohou procházet větší a nebezpečné molekuly. Originálně tělo využívá zonulin v ochraně před infekcí. Například, pokud člověk dostane choleru, tělo pomocí zonulinu otevře prostor mezi buňkami a pustí do střeva kapalinu, která infekci zničí. Avšak z nějakého důvodu, pro lidi s určitým genetickým profilem, lepek dělá tu samou reakci.

Pokud budeme brát ale následující výzkumy opravdu vážně, pro mnoho lidí to bude velký šok. Jak je možné, že lepek působí autoimunitní odpověď? Ten lepek, se kterým se setkáváme dennodenně, a většina moderní civilizace by se bez něj nedokázala představit život? Výzkumy však hovoří jasně, stejně tak výpovědi pacientů, kteří lepek vysadily a jejich stav se o mnoho, mnoho zlepšil. Samotný lepek je však stále obrovské téma, kterému bude třeba věnovat v budoucnu více pozornosti.

3. Zajistit příjem vitamínu D. V podstatě není vitamínem v pravém slova smyslu, je totiž rozpustný v tucích. Jedná se o steroidní hormon, který se tvoří i při vystavení pokožky slunečnímu záření. Někteří lidé vědí, že má velký vliv na absorpci vápníku z trávicího traktu, ale jeho hlavní funkcí je adaptace imunity a taky protizánětlivá funkce. Každá buňka v těle má receptory pro přijetí vitamínu D, přičemž čím tmavší a opálenější pokožku máte, tím méně je dále schopna vitamín D přijímat. Dr. Tom Maltere hovoří o pacientech s revmatem a záněty svalů, kteří trpěli velkými bolestmi. Již po přijetí 40-60 ng vitamínu D začala bolest ustupovat. Mnoho lékařů s dlouholetou praxí potvrzuje, že většina testovaných lidí má nedostatek vitamínu D.

4. Ženy, pozor na hormonální antikoncepci. Veškeré dodávání exogenních hormonů do těla je nebezpečné, jelikož tělo se s těmito hormony musí vypořádat. Při jejich degradaci se zatěžují hlavně játra, ale může to mít v konečném důsledku vliv i na ostatní (primárně již na nějakým způsobem oslabené) orgány. Jedná se o další velké téma, kterému je nutno v budoucnu věnovat více pozornosti.

Je dobré si všimnout dalšího poselství tohoto článku, a sice že v současné době je většina lidí nemocna právě z PŘEBYTKU imunity a ne jejího nedostatku. Přílišná snaha o vytvoření čistého prostředí tedy mohla způsobit, že imunita nemá s čím bojovat a napadá vlastní tkáně. Vyplývá z toho, že je vhodné upustit od zažité představy, že pokud jsme nemocni, je to nutně z oslabené imunity a je třeba imunitu posílit. Co by se stalo, kdybychom při autoimunitním onemocnění imunitu dále zesilovaly? Zcela logicky bychom naší nemoci dali ještě větší sílu. V této fázi je nutno imunitu uměle v dané oblasti snížit, aby nenapadala to, co nemá!

Na závěr chci znovu upozornit, že probíraná témata jsou velmi složitá a toto jednoduché přiblížení nemůže sloužit jako kompletní návod. Jakékoliv kroky proto důrazně doporučuji probrat s lékařem, případně obeznámeným terapeutem. Pokud byste chtěli nezávazně poradit ode mě, můžete mě kontaktovat na e-mailu dchytil@ph-group.eu


Pro další informace:

Dr. Tom O´Bryan ve spolupráci s dalšími lékaři natočil sérii dokumentárních videí s názvem Betrayal: The Autoimmune Disease Solution (Zrada: Řešení autoimunitních obtíží), ve kterém popisují, jak se jim dané choroby podařilo vyléčit, případně, jak utlumily příznaky. Z jeho materiálů je čerpáno i do tohoto článku.

About the author: Dalibor Chytil

Dalibor byl svědkem, jak se nesprávná diagnóza zdravotního stavu stala osudným členům jeho rodiny. Od té doby začal hledat alternativní přístup k zdraví člověka jako celku. Odpovědi na jeho otázky mu dala až tradiční čínská medicína, která se dívá na organismus celostně a řeší zdravotní komplikace pomocí bylin a potravin. Od mládí byl léčen bylinářem Evženem Brhelem a díky němu nikdy nemusel brát antibiotika. Sám říká, že je živoucím důkazem toho, jak byliny fungují, byl díky nim vyléčen z těžkého zápalu plic. Své poznatky si nechce nechat pro sebe, s kolegou Patrikem Hamšíkem proto založili projekt, ve kterém se snaží vyrábět bylinnou kosmetiku, která bude zároveň doopravdy léčivá. Sám působí jako terapeut.

Leave a Reply

Your email address will not be published.